Historie pstruží líhně
OSKAR VINKLARČÍK – Hlavní zakladatel líhně Bělá
Vystudoval gymnázium, ale také se současně vyučil v instalatérské dílně svého otce. Už ve dvaceti letech si v roce 1930 otevřel vlastní instalatérskou firmu. Koncem druhé světové války se spolu s několika přáteli připravoval k poválečnému založení místního rybářského spolku, což se mu pak také v roce 1946 podařilo.
Především jeho zásluhou bylo vybudováno pstruhařství Bělá na hanácké Bystřici nedaleko Domašova nad Bystřicí (na samotném jeho vzniku se jinak podílelo celkem devět nadšenců). V letech 191 – 1954 patřila tato líheň s produkcí kolem dvou milionů jiker pstruha potočního mezi nejmodernější a nejproduktivnější a zásobovala plůdkem pstruha většinu vod celé Moravy. První odlovy generačních ryb však v začátcích probíhaly po setmění při světle lamp, což bylo nejen namáhavé, ale také přinášelo jen mizerné výsledky. Oskar Vinklarčík proto začal (spolu s přítelem Mazákem) pracovat na vývoji rybolovného elektrického agregátu. Počínaje rokem 1952 se pak už vyvinuté agregáty vyráběly sériově a distribuovaly do mnoha místních organizací svazu rybářů. V dalších letech se věnoval především zlepšování a modernizací těchto souprav, včetně agregátů bateriových. Ve spolupráci s Místní organizací ČRS Loštice (kde pomáhal rovněž s vybudováním líhně) se v 70. Letech minulého století úspěšně zabýval i umělým výtěrem parmy a ostroretky. Oskar Vinklarčík zemřel 7. Prosince 1984.
V roce 1946 získal rybářský spolek budovu a rozsáhlé pozemky bývalé zemědělské usedlosti poblíž osady Bělá v k. ú. Domašov nad Bystřicí. Vesničku Bělou postihla poválečná doba kompletním odsunem obyvatel (sudetských němců) a zahrnutím území do vojenského výcvikového prostoru. Dnes připomínají malebnost osady už jen staré kamenné mosty, torza mohutných zdí bývalých usedlostí a hluboké kamenné studny, které se bohužel stávají pastí pro místní zvěř a někdy i nezvané turisty.
Díky obětavosti a skutečnému elánu pár desítek členů vzniklo na tehdejší dobu ojedinělé rybochovné zařízení s moderním vybavením a sádkami. Vlastní líheň měla ve sklepním prostoru budovy pískové filtry, rozvody vody, vytírací místnost se stoly a bazény a další místnost, kde bylo na stojanech umístěno více než 100 Ruckel-Vackových aparátů pro ukládání vytřených a oplodněných jiker. Líheň byla napájena vodou z Hanácké Bystřice a také z Bělského potoka, což bylo velmi užitečné, zejména při výkyvech kvality vody, kdy mohl být znečištěný zdroj nahrazen jiným. Již v r.1947 je doložena z písemností produkce plůdku pstruha obecného 500 tis.ks.
Nutno podotknout, že naše revíry byly vodnatější, bylo méně sportovních rybářů, a tudíž veškerý generační pstruh na výtěr byl pouze z Hanácké Bystřice. Jsou zaznamenány roky, kdy líheň produkovala 1,5 mil.ks jiker pstruha obecného, což zní na dnešní dobu až neuvěřitelně. Vzhledem k tomu, že rybochovných zařízení v tehdejší době bylo na Moravě málo a stoupal počet sportovních rybářů, distribuce plůdku pokrývala velkou část severní Moravy.
Postupem času ubývalo nadšení některých členů, přibývalo socialistických metod i závazků a řada významných členů již vzhledem k věku nemohla činnost vykonávat. Do líhně se přestalo investovat, scházely finanční prostředky a produkce klesala. Náklady na provoz líhně značně převyšovaly výnosy z prodeje ryb.
V roce 2006 započala naše MO se zásadní rekonstrukcí a modernizací líhně a celého objektu z finančních zdrojů – dotací EU, ÚS Ostrava, Krajského zastupitelstva i Magistrátu m. Olomouce. Postupně se zvyšuje i produkce lososovitých ryb.
Líheň se stala opět hlavní prioritou naší práce. Chceme vybudovat moderní a ziskové rybochovné zařízení s ubytovací kapacitou pro naše členy – brigádníky, kroužky mládeže, ale i studenty rybářských škol, kteří projevují zájem o absolvování odborné praxe.
V r.2010 máme v plánu rekonstrukce a opravy za 1,3 mil. Kč. Plánovaná produkce je 350 tis. ks plůdku Po, 100 tis. ks plůdku Si, 300 tis. ks plůdku Pd a téměř 5 tun Pd tržní velikosti. Bohužel v posledních letech klesá zájem o plnění základní členské povinnosti – brigády a většina členů volí raději finanční náhradu za tuto povinnost, což umožňují stanovy. Tím se však snižuje i celkový zájem členů o veškeré dění v MO a řada z nich ani neví, v jak malebném prostředí naše líheň je a jak může být zajímavá práce kolem výtěrů a odlovů ryb. Ač máme několik stovek práceschopných členů, na většině akcí jako jsou výtěry a třídění ryb na líhni, kdy je potřebná každá ruka, se podílí hrstka členů výboru a 1 až 3 brigádníci z řad členů. Na líhni odpracovalo brigády v loňském roce pouze 20 členů. Řadě z nich patří velký dík, protože splnili svou povinnost několikanásobně.
Placený správce líhně vykonává svou práci svědomitě, někdy i mimo pracovní dobu, protože práce s živým materiálem prostě nejde odložit. Přesto však bychom chtěli apelovat na naše členy, pokud máte zájem, věnujte alespoň několik hodin práci na líhni. Při nákupu povolenky obdrží každý podrobný rozpis s datumy brigád. Můžete se tak dozvědět, jak zajímavá ale i náročná je práce s rybami, kolik zabere času, energie a financí, než se objeví nějaký ten pstruh ve vašem rybářském košíku.
